pekinéz- pekingský palácový psík,pekingese,chovatelská stanice Birillo Barrande

S pejsky žiji od mala a né jen s pejsky. Samozřejmě probíhali i morčata, křečkové, rybičky, kanárci, žáby, čolci, kočky, chůvičky a želva. Malá zoo, tak tomu říkala moje dětská lékařka. Můj první pejsek byl maltézký pinč. Dostala jsem ho k vánocům, když mi bylo 7 let. Poté to byla fenka jezevčíka, německý ovčák, boxer, baset hound a nakonec vstoupil do mého srdce pekinéz. Bylo to v roce 1989 a byla to černá fenka Čikynka. Poté už jen další moje psí lásky ( stále jen feny) přicházely a bohužel odcházely. Ale to je život. Radost a štěstí střídá pláč a bolestivá rána v srdci. Nejsem žádný velký chovatel, jelikož loučení se štěňátky je pro mě velice bolestivá záležitost a tak se snažím alspoň jednou, dvakrát dopřát každé feně mateřství. Mám i takové feny, které nemají chuť se rozmnožovat, a tak je k ničemu nenutím. V roce 2018 se mi ve vrhu narodili samí kluci a tak jeden, který se mi otiskl do srdce zůstal doma. Tím skončilo období klidu, když se hárá. Ale můj Pepíno je velice něžný a jemný pejsek a tak hárání zvládáme celkem v pohodě. Jen pár posledních dnů je více náročné. V mém posledním vrhu 2023 se mi vrátila dušička mojí Vajinky v jednom pejskovi, a tak bylo rozhodnuto, že zůstane doma. Tím jsem se rozrostla o dva kluky. První hárání proběhlo v klidu, protože můj Vajík je ještě pubertáček a Pepíno má svoje postavení. Jak to bude dál, až bude větší se uvidí. Moji psi žijí se mnou doma, spí v ložnici a užívají si zahradu. Jsem členem klubu pekinézů a zastávám funkci ve výboru klubu. V roce 2013 jsem napsala portrét pekinéze do časopisu Pes přítel člověka. Vše má svůj vývoj a čas a tak se pomalu začínám méně a méně účastnit výstav a dávám přednost společným procházkám.

Miluji toto plemeno. Dává mi nesmírnou lásku. Děkuji, že jsem poznala co je pekinéz a nikdy bych neměnila.

Pekingese - chovatelská stanice Birillo Barrande